Legislativa e-mobility v ČR

Podobně jako v dalších vyspělých zemích Evropy, i v České republice se elektromobily definitivně stávají běžnou součástí zejména městského provozu. To se promítá do všech oblastí, zejména do povolování a budování sítě dobíjecích stanic.

1Vozidla

Z pohledu legislativy jsou elektrická vozidla definována Směrnicí 2014/94/EU a zákonem č. 311/2006 Sb. o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot. Vozidla dále upravuje Zákon č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.

Pro účely aktualizovaného NAP CM bude pod pojmem „elektrické vozidlo“ chápáno vozidlo kategorie bateriového elektrického vozidla (BEV) a nebo plug-in hybridního elektrického vozidla (PHEV) splňující aktuální definici nízkoemisního vozidla v legislativě EU[1], kdy jako „nízkoemisní“ či „čisté“ osobní vozidlo je chápáno vozidlo s emisemi CO₂do 50 g/km.

2Dobíjecí infrastruktura

Pojem dobíjecí stanice je definován v rámci zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách, kterým je implementována směrnice č. 2014/94/EU o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva.

Tato kategorizace je důležitá zejména z hlediska sledování a evidence dobíjecích bodů/stanic, ale i z hlediska definice typu dobíjecí stanice a na to navázaných povinností, případně podpor. Přístupnost je definována na úrovni dobíjecí stanice nebo dobíjecího bodu (na jednom místě mohou být instalovány jak dobíjecí stanice přístupné široké veřejnosti, tak i dobíjecí stanice s omezeným přístupem, rozlišení musí být pro koncového uživatele srozumitelné).

Terminologii dobíjecích stanic je třeba zpřesnit následovně:

Dobíjecí bod (rozhraní, které umožňuje v jeden okamžik dobíjení jednoho vozidla)
Dobíjecí stanice (samostatný soubor jednoho nebo více dobíjecích bodů)
Dobíjecí lokalita (místo, kde je umístěna jedna nebo více dobíjecích stanic jednoho nebo více provozovatelů)

Z hlediska výkonu jsou rozlišovány dobíjecí stanice/body:

Běžná dobíjecí stanice (výkon do 22 kW včetně)
Vysoce výkonné (více než 22 kW až 120 kW včetně)
Ultra výkonné (nad 120 kW výkonu)

Z hlediska přístupnosti jsou rozlišovány dobíjecí stanice/body:

Veřejně přístupné (po celou dobu provozu je přístupná široké veřejnosti na bázi nediskriminačního přístupu)
S omezeným přístupem veřejnosti (dobíjecí stanice je nějakou část provozní doby přístupná jen omezené skupině uživatelů)
Neveřejné (přístupné pouze omezené skupině uživatelů)

3Podmínky provozování dobíjecí stanice

Pro podníkání v energetických odvětvích je na území České republiky zpravidla nutná licence udělena Energetickým regulačním úřadem (ÉRU). Nicméně na využití elektřiny připrovozování dobíjecí stanice se licence nevyžaduje. Tato výjimka se však nevztahuje na dodavatele elektřiny do dobíjecí stanice, který musí mít podle situace licenci na výrobu elektřiny nebo licenci pro obchod s elektřinou. Ani pro poskytování a rozúčtování elektřiny provozovatelem dobíjecí stanice jiné osobě není potřeba licence.

K provozování dobíjecích stanic však bude vyžadovano živnostenské oprávnění, jelikož se bude zpravidla jednat o podníkaní - tedy činnost soustavnou, provozovanou samostatně a vlastním jménem na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisků. Vzhledem k tomu, že živnostenský zákon neukládá provozovateli dobíjecí stanice povinnost prokázat odbornou či jinou způsobilost, půjde o tzv. živnost volnou, k jejímuž vykonávání stačí prosté ohlášení při splnění obecných podmínek živnostenského zákona.

4Povinnosti provozovatele dobíjecí stanice

Výčet povinností přisuzovaných legislativou provozovateli dobíjecí stanice je odlišný v závislosti na tom, zda se jedná o veřejnou nebo neveřejnou dobíjecí stanici.

Veřejně přístupnou dobíjecí stanicí se rozumí taková stanice, jejíž provozovatel uživatelům z EU poskytuje nediskriminační přístup. Provozovatel tedy musí stanici zpřístupnit komukoliv a umožnit mu jednorázové dobití. Naproti tomu může vymezit různé podmínky ověření, použití a platby. Ostatní stanice jsou neveřejné. Za neveřejnou dobíjecí stanici se považuje stanice, kterou provozuje výrobce vozidel výhradně pro účely dobíjení těchto vlastních vozidel, prodejce vozidel pro účely prodeje vozidel - není-li stanice přístupná veřejnosti, provozovatel autoservisu pro dobíjení zde servisovaných vozidel - není-li stanice přístupná veřejnosti, a kdokoliv pouze za účelem dobíjení vozidel, jež využívá pro potřebu svou, svého podníkání nebo svých zaměstanců (pokud předmětem podníkaní není poskytování služby dobíjení elektromobilů prostřednictvím této stanice).

Provozovatel veřejně přístupné dobíjecí stanice je povinen!

1. Umožnit jednorázové dobití

2. Zpřístupnit na dobíjecí stanici informace o kompatibilitě stanice s elektromobilem

3. Zveřejnit účtované ceny

4. Zveřejnit platební podmínky a způsob uhrazení platby

5. Vyznačit dle schválených piktogramu dobíjecí stanice

Provozovatel dobíjecí stanice, veřejné i neveřejné, má oznamovací povinnost vůčí Ministerstvu průmyslu a obchodu (MPO), které vede evidenci čerpacích a dobíjecích stanic. Před uvedením dobíjecí stanice do provozu musí provozovatel oznámit MPO základní identifikační a technické údaje.

Shora uvedené povinnosti se nevztahují na dobíjecí stanice nepodnikajících fyzických osob, jež jsou využívané pro bezúplatné dobíjení, ani na dobíjecí stanice, které jsou připojeny a využívány pro dobíjení elektromobilů v odběrném místě bytového družstva či společenství vlastníků jednotek výhradně pro jejich členy (či uživatele bytů). Naproti tomu se zákon o PHM (zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích (dobíjecích) stanicích pohonných hmot) vztahuje na právnické osoby, i pokud stanice nevyužívají k podnikatelským účelům. Nutno dodat, že provozovatel dobíjecí stanice není distributorem elekřiny. Nemusí mít živnostenské oprávnění na distribuci pohonných hmot a nemusí se registrovat jako distributor u celního úřadu.

5Výstavba dobíjecích stanic

Pro výstavbu dobíjecí stanice (netýká se dobíjecích stanic s výkonem do 22 kW) bude nutné navštívit stavební úřad. Místně příslušný stavební úřad, který vychází z konkrétních dodaných podkladů při znalosti všech individuálního posouzení vyhodnotí, zda dobíjecí stanice pro elektrická vozidla je možné charakterizovat jako stavbu nebo výrobek plnící funkci stavby ve smyslu stavebního zákona, která k umístění a povolení vyžaduje příslušné opatření ze strany stavebního úřadu. Pokud stavební úřad dobíjecí stanici vyhodnotí jako výrobek podle zákona č. 22/1997 Sb., posoudí pouze případné stavební úpravy na stávající stavbě vyvolané dodatečnou instalací tohoto výrobku, neboť výrobek podle zákona č. 22/1997 Sb. nepodléhá postupům podle stavebního zákona.

Dobíjecí stanice posouzená příslušným stavebním úřadem jako stavba např. dobíjecí stanice pro elektrická vozidla jako soustava s více stojany, zastřešená.

Stavba dobíjecí stanice - umístění:

Územní rozhodnutí, pokud není uvedena v ustanovení § 79 odst. 2 ani v § 96 odst. 2 stavebního zákona. Územní rozhodnutí může být nahrazeno veřejnoprávní smlouvou (§ 78a stavebního zákona).

Územní souhlas, pro záměry uvedené v § 96 odst. 2 stavebního zákona (viz. výše), při splnění všech požadavků v § 96 stavebního zákona.

Stavba dobíjecí stanice - povolení:

Vyžaduje stavební povolení v případě, že není uvedena v § 103 nebo v § 104 stavebního zákona. Stavební povolení může být také nahrazeno veřejnoprávní smlouvou (§ 116 stavebního zákona) nebo certifikátem autorizovaného inspektora (§ 117 stavebního zákona).

V případě malých staveb dobíjecích stanic do zastavěné plochy 25 m2 a do 5 m výšky není vyžadováno ohlášení ani povolení stavebním úřadem dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) bod 1 stavebního zákona.

V případě, že stavba dobíjecí stanice splňuje parametry stavby o zastavěné ploše do 70 m2 a do 5 m výšky, postačí ohlášení stavebnímu úřadu podle § 104 odst. 1 písm. d) stavebního zákona.

Stavba dobíjecí stanice - kolaudace:

Dokončenou stavbu dobíjecí stanice, popřípadě část stavby schopnou samostatného užívání, která vyžaduje povolení nebo u které postačí ohlášení stavebnímu úřadu podle § 104 odst. 1 písm. d) stavebního zákona lze užívat pouze na základě kolaudačního souhlasu, nebo kolaudačního rozhodnutí, pokud se jedná o stavbu, jejíž vlastnosti nemohou budoucí uživatelé ovlivnit.

6Proč provádět revize elektrozařízení?

Hlavním důvodem proč provádět revize elektrozařízení je bezpečnost a jistota vlastníka, provozovatele objektu i uživatelů při provozovaní elektrozařízení.

Posouzení výchozího stavu elektrozařízení certifikovaným dodavatelem revizních prací je uzákoněno zákonnými předpisy "zákoníkem práce (zákon č. 174/68 Sb., č. 488/2000 Sb.), také periodické (opakované) revize mají své zákonné ustanovení.

V případech, kdy není k dispozici protokol o provedení revize zařízení hrozí, že viníkem elektrického úrazu bude označen vlastník nebo provozovatel elektro zařízení.

Neprovedení revize elektro zařízení je porušením zákona ze strany organizace provozující zařízení či instalaci a hrozí velmi vysoký postih od inspektorátu bezpečnosti práce při kontrolách či vyšetřování pracovních úrazů a majetkových škod.

Pojištění provozovatele proti škodě způsobené zaměstnancům nebo třetím osobám pozbývá účinnosti, nemůže-li se provozovatel prokázat platným protokolem revize zařízení.

Zákony a normy souvísející s dobíjecí infrastrukturou:

1. Viz § 3 odst. 4 písm. c) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon).

2. Viz novela provedená zákonem č. 152/2017 Sb., který novelizuje zejm. zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách, a reaguje na novou evropskou legislativu (zejm. Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU, o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva).

3. Zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách).

4. § 21 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon.

5. § 103 odst. 1 písm. e) 5. stavebního zákona.

6. § 103 odst. 1 písm. d) a e) 10. stavebního zákona.

7. Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby.

8. ČSN EN 62196-2, ČSN EN 62196-3 a ČSN EN 61851-23.